Řada lidí na nejrůznějších fórech dává najevo zklamání z operačního systému Unix. Jejich zklamání zpravidla vyplývá z toho, že jej neumějí efektivně využívat - obvykle se jedná o uživatele dříve zvyklé na operační systémy s pohodlnou obsluhou, jako je Microsoft Windows,Macintosh Operating System a podobně. Naopak lidé, kteří zvládli filosofii operačního systému Unix a jsou schopni v něm efektivně pracovat, na něj nedají dopustit. Cení si zejména toho, že jen málokterý příkaz vyžaduje v průběhu své realizace nějakou komunikaci s uživatelem, a proto v operačním systému vše běží hladce, rychle a bez problémů.
Právě skutečnost, že například příkazy rm a mv nikdy nevyžadují potvrzení, zda mají skutečně zrušit specifikované soubory, vede často k problémům. Proto si nyní projděme malý seznam, v němž uvádíme zásady, jak se takovým a podobným problémům vyhnout.
Pořizujte si záložní kopie. Tato výzva platí zejména pro uživatele, kteří používají systém sami. Každý systémový administrátor by měl pravidelně pořizovat záložní kopie - dostatečný interval je asi jeden týden. Podrobnosti najdete v “Příručce správce operačního systému Linux”.
Každý uživatel by si měl pořizovat své vlastní záložní kopie. Pokud používáte více jak jeden systém, pak si uchovávejte aktualizované kopie všech svých souborů na každém systému.
Jestliže máte přístup k disketové jednotce, pak si na ni ukládejte kopie důležitých souborů. Přinejhorším si kopie důležitých souborů uchovávejte alespoň v oddělených adresářích. Důkladně si promyslete, zda jste správně zadali “destruktivníi_ příkazy, jako je mv, rm a cp. Zrovna tak si dejte pozor na přesměrování (>) souborů - i to může být nebezpečné a vyžaduje zvláštní pozornost. Nevinně vyhlížející opomenutí může způsobit katastrofu:
/home/larry/report# cp report-1992 report-1993 backups
Stačí vynechat poslední parametr a neštěstí je hotovo (místo zálohy máte zrušen jeden soubor):
/home/larry/report# cp report-1992 report-1993
Autor rovněž doporučuje na základě vlastních zkušeností neprovádět zálohování ani další úlohy údržby pozdě v noci, kdy jste unaveni a snadno uděláte chybu. Jestli o půl druhé v noci zjistíte, že máte příliš plný disk, pak jej nechte plným a nezačínejte hned rušit soubory - takovou práci si nechte až na ráno, kdy budete vyspaní a odpočatí.
Používejte takovou výzvu příkazového řádku, která vás bude informovat o aktuálním adresáři. Pokud takovou výzvu nepoužíváte, rovněž hrozí nebezpečí. Následující příklad nám zaslal člen diskusní skupiny comp.unix.admin, který si nevšiml, že není v adresáři /tmp:
mousehouse> pwd
/etc
mousehouse> ls /tmp
passwd
mousehouse> rm passwd
Série právě uvedených příkazů by vás mohla učinit velmi nešťastnymi při pohledu na to, jak si rušíte soubor passwd, bez kterého se nemůže nikdo do operačního systému Unix přihlásit.
Naneštěstí pro programátory na celém světě platí, že ne všechny problémy pocházejí z chyb uživatelů. Operační systémy Unix a Linux jsou velmi komplikované a všechny známé verze mají chyby či skryté závady. Některé z těchto závad lze jen velmi těžko odstranit, protože se projevují jen za velmi speciálních okolností.
V souvislosti s chybami programového vybavení se používá termín “bug” (doslova štěnice). Asi nejvýstižnějií překlad bude “skrytá chyba”, protože se jedná o chybu, o které autoři programového vybavení neví. Chyba tohoto druhu se odhalí až při testování daného programu, někdy až po velmi dlouhé době.
Když vám počítač dá chybnou odpověď (nejdříve důkladně prověřte, zda je odpověď opravdu chybná) nebo nějaký program zhavaruje, pak lze uvažovat o skryté chybě. Skrytou chybu může obsahovat program, který stále běží, přesto že by měl skončit - i v tomto případě byste však měli nejdříve zkontrolovat, zda neprovádí příliš složité a zdlouhavé operace. Než použijete nový příkaz, důkladně si prostudujte příslušnou dokumentaci (nejlépe manuálové stránky).
Některá hlášení vám budou připadat jako skryté chyby, i když ve skutečnosti skrytými chybami nebudou. Prostudujte si oddíl 3.4 a příslušnou dokumentaci, než učiníte nějaké závěry o skrytých chybách. Například taková hlášení, jako “disk full” nebo “l” in firein neznamenají, že je program vadný, ale že je něco v nepořádku s vaším technickým vybavením - nedostatek diskového prostoru nebo ýpatně připojená tiskárna.
Pokud nemůžete najít něco v dokumentaci, pak je to chybou dokumentace a měli byste autora programového vybavení kontaktovat a o nedostatku informovat. Zrovna tak je chybou dokumentace, když popisuje jiné vlastnosti programového vybavení, než jaké ve skutečnosti jsou. Je-li něco nekompletního nebo nejasného v dokumentaci, pak se jedná o chybu dokumentace. Naopak, jestliže nejste schopni porazit iachový program gnuchess, pak je to tím, že algoritmus tohoto programu je opravdu dobrý a neznamená to nutně, že je ve vašem mozku skrytá chyba.
Jakmile jste si jisti, že jste odhalili skrytou chybu, je nutné zajistit, aby se hlášení o ní dostalo na správné místo. Pokuste se zjistit, co chybu způsobilo a pokuste se rekonstruovat všechny okolnosti, za jakých chyba nastala. Jestli se vám chybu nepodaří znovu “vyvolat” pročtěte si zprávy z diskusní skupiny comp.os.linux.help nebo comp.unix.misc. Také si důkladně pročtěte manuálové stránky k danému programu.
Při odesílání zpráv o skryté chybě se dává přednost elektronické poště. Pokud nemáte možnost odesílat zprávy prostřednictvím elektronické pošty, kontaktujte osobu, od které máte operační systém Linux nebo zkuste kontaktovat někoho, kdo přístup k elektronické poště má. Také se můžete obrátit na komerčního dodavatele operačního systému Linux. Ten má určitě zájem na tom, aby se skryté chyby rychle odstraňovaly. Mějte na paměti, že nikdo není povinen odstraňovat chyby, dokud s ním nemáte podepsanou příslušnou smlouvu.
Když odesíláte hlášení o chybě, pak uveďte všechny informace a okolnosti, za kterých se chyba projevila. Dodržujte dále uvedené zásady:
Popište, co si myslíte, že má program dělat a co ve skutečnosti dělá. Například: “Program vrací hodnotu 5, když mu byl zadán výraz 2+2”. Nebo “Program ohlásil segment violation -- core dumped”. Je velmi důležité popsat, co se stalo, aby mohl autor chybu odstranit.
Uveďte všechna nastavení proměnných prostředí.
Uveďte verzi jádra operačního systému (najdete ji v souboru /proc/version) a verzi systémových knihoven (podívejte se do adresáře /lib, nebo poýlete výpis obsahu tohoto adresáře).
Popište, jak jste program spustili, a popište, co jste dělali, když k chybě došlo.
Uveďte všechny okolnosti, za kterých k chybě doýlo. Řekněme například, že příkaz w některému uživateli nezobrazí informace o aktuálním procesu. Nestačí napsat: “Příkaz w nefunguje pro jistého uživatele”. Chyba může nastat proto, že jméno uživatele má osm znaků nebo proto, že se přihlásil prostřednictvím sítě. Správná informace bude tedy znít takto: “Příkaz w nezobrazuje informace o aktuálním procesu uživateli greenfie, když se přihlásí prostřednictvím sítě.”.
Buďte zdvořilí. Většina lidí pracuje obětavě na volném programovém vybavení z vlastní iniciativy, vlastní dobré vůle a především proto, aby vám předložili program, který potřebujete. Nebuďte na lidi, kteří pracují od rána do noci, hrubí - právě hrubé osočování dokázalo odradit nejednoho nadějného programátora od práce na operačním systému Linux.