Tato kapitola je rychlým úvodem do problematiky nastavení programu smail a obsahuje také přehled funkcí, které tento program nabízí. I když je program smail ve svém chování značně kompatibilní s programem sendmail, jsou jejich konfigurační soubory naprosto odlišné.
Hlavním konfiguračním souborem je /usr/lib/smail/config. Tento soubor musíte vždy upravit tak, aby obsahoval hodnoty charakteristické pro váš systém. Je-li váš systém pouze koncovým systémem protokolu UUCP, pak nebudete mít moc práce. Ke konfiguraci směrování a transportních voleb lze použít i další soubory, o nichž se také krátce zmíníme.
Program smail implicitně ihned zpracuje a doručí veškerou příchozí poštu. Jestliže máte poměrně značné dopravní zatížení, můžete sdělit programu smail, aby seskupoval veškeré zprávy do tzv. fronty, kterou bude potom zpracovávat pouze v pravidelných intervalech.
Spravujete-li poštu v prostředí sítě na bázi protokolu TCP/IP, běží často program smail v režimu démona: při zavádění systému je spuštěn ze skriptu rc.inet2 a přesune se na pozadí, kde čeká na příchozí spojení TCP na portu pro protokol SMTP (což je obvykle port číslo 25). To je velmi prospěšné v případě, kdy očekáváte značné množství pošty, protože program smail se nebude zvlášš spouštět při každém příchozím spojení. Alternativní možnost představuje přenechání správy portu pro protokol SMTP super serveru inetd, který při jakémkoliv výskytu příchozího spojení spustí program smail.
Program smail obsahuje množství příznaků, které ovlivňují jeho chování; kdybychom je zde všechny detailně popsali, stejně by vám to asi moc nepomohlo. Naýtěstí program smail podporuje množství standardních operačních režimů, které jsou povoleny, pokud ho vyvoláte pomocí speciálního názvu příkazu, například pomocí příkazu rmail nebo smtpd. Tyto přezdívky obvykle představují symbolické odkazy na vlastní binární kód programu smail.
S většinou z nich se setkáme, když se budeme bavit o různých vlastnostech programu smail.
V každém případě by měly existovat dva symbolické odkazy na program smail; konkrétně jsou to příkazy /usr/bin/rmail a /usr/sbin/sendmail.
Když sestavíte a pošlete poštovní zprávu pomocí uživatelského agenta, například pomocí programu elm, bude zpráva předána programu rmail, který ji doručí. Seznam příjemců je předáván na příkazové řádce.
To samé se děje s příchozí poštou při použití protokolu UUCP. Avšak některé verze programu elm spustí místo programu rmail program /usr/sbin/sendmail, takže budete potřebovat oba tyto programy. Máte-li například uložen program smail v adresáři /usr/local/bin, napište na příkazovém řádku následující příkazy:
# ln -s /usr/local/bin/smail /usr/bin/rmail
# ln -s /usr/local/bin/smail /usr/sbin/sendmail
Chcete-li se při konfiguraci programu smail pouštět do složitějších úkolů, nahlédněte do manuálových stránek programů smail(1) a smail(5). Pokud nejsou tyto informace součástí vaší oblíbené distribuce operačního systému Linux, můžete je získat ze zdrojového kódu programu smail.
V případě použití programu smail pouze v prostředí sítí na bázi protokolu UUCP je základní instalace poměrně jednoduchá. Nejprve se musíte ujistit, že máte dva symbolické odkazy na výše zmíněné příkazy rmail a sendmail. Očekáváte-li z ostatních systémů příjem dávkového protokolu SMTP, musíte mít navíc spojení mezi příkazem rsmtp a programem smail.
V distribuci programu smail od Vince Skahana najdete vzorový konfigurační soubor. Jeho název je config.sample a je umístěn v adresáři /usr/lib/smail. Musíte ho zkopírovat do souboru s názvem config a upravit ho tak, aby obsahoval hodnoty charakteristické pro váš systém.
Předpokládejme, že váš systém se nazývá swim.twobirds.com a je registrován v mapě protokolu UUCP pod názvem swim. Váš chytřejší (smart) hostitel je hostitel ulysses. V takovém případě by měl váš soubor config vypadat asi takto:
#
# Naše doménová jména
visible domain=two.birds:uucp
#
# Naše jméno pro odchozí poštu
visible name=swim.twobirds.com
#
# UUCP jméno
uucp name=swim.twobirds.com
#
# Náš chytřejší hostitel
smart host=ulysses
První příkaz sděluje programu smail domény, ke kterým patří váš systém. Zde zadejte názvy domén, které budou navzájem odděleny dvojtečkami. Je-li název vašeho systému registrován v mapě protokolu UUCP, měli byste sem přidat i doménu uucp. V případě výskytu poštovní zprávy si program smail zjistí pomocí systémového volání hostname(2) název vašeho hostitele, pak porovná adresu příjemce s názvem hostitele, přitom bude postupně zkoušet všechny názvy uvedené v tomto seznamu. Jestliže se bude adresa shodovat s některým z těchto názvů nebo s některým z nekvalifikovaných názvů hostitelů, bude považovat příjemce za místního a program smail se pokusí doručit zprávu místnímu hostiteli. V opačném případě bude příjemce považován za vzdáleného a program smail se pokusí doručit zprávu cílovému hostiteli.
Volba visible_name by měla uvádět jeden plně kvalifikovaný název domény vašeho systému, který chcete použít u odcházející pošty. Tento název je používán pro veškerou odcházející poštu při generování adresy zasilatele. Musíte se ujistit, že používáte název, u kterého program smail pozná, že odkazuje na místního hostitele (tj. na název hostitele uvnitř některé z domén, které jsou vypsány ve volbě visible_domain). V opačném případě by odpovědi na vaši poštu nenaýly správnou cestu k vašemu systému.
Poslední příkaz nastavuje cestu, která se používá při směrování na chytřejšího hostitele (bylo popsáno ve stati 13.4). U tohoto vzorového nastavení doručí program smail chytřejšímu hostiteli veškerou poštu adresovanou na vzdáleného hostitele. Cesta zadaná ve volbě smart_path bude použitá pro směrování na chytřejšího hostitele. Protože budou zprávy doručeny pomocí protokolu UUCP, musí volba udávat systém, který zná váš software UUCP. Viz 12. kapitola, kde najdete informace o tom, jak zveřejnit název systému protokolu UUCP.
Ve výše uvedeném souboru se vyskytuje ještě jedna volba, kterou jsme zatím nevysvětlili; tou je uucp_name. Důvod pro použití této volby je následující: Program smail implicitně používá hodnotu vrácenou příkazem hostname(2). Příkladem může být například návratová cesta, která je v hlavičce zprávy uvedena na řádku From_. Pokud váš název hostitele není zaregistrován pomocí projektu mapování názvů pro protokol UUCP, měli byste sdělit programu smail, aby místo tohoto názvu hostitele používal vaše plně kvalifikované doménové jméno.
To lze provést pomocí volby uucp_name, kterou přidáte do souboru config.
V adresáři /usr/lib/smail se nachází ještě další soubor s názvem paths.sample.
Tento soubor uvádí vzor, jak by mohl vypadat soubor paths. Avšak tento soubor budete potřebovat pouze v případě, že máte poštovní spojení s více než jedním systémem. Je-li to váš případ, musíte si tento soubor sami napsat nebo ho musíte vygenerovat z usenetových map.
Soubor paths bude popsán dále v kapitole.
Pokud provozujete systém, který je spojen se dvěma nebo více hostiteli pomocí lokální sítě typu LAN, musíte určit jednoho hostitele, který se bude starat o spojení s okolním světem na bázi protokolu UUCP. Mezi hostiteli uvnitř vaší sítě lokální sítě LAN si budete asi chtít s největší pravděpodobností vyměňovat poštu pomocí protokolu SMTP, který bude pracovat v síti na bázi protokolu TCP/IP. Předpokládejme, že jsme zpět ve společnosti Virtual Brewery a hostitel vstout je nastaven jako brána pro protokol UUCP.
V síťovém prostředí je nejlepší uchovávat veškeré uživatelské poštovní schránky v jediném souborovém systému, který mají pomocí systému NFS připojen všichni ostatní hostitelé. To umožňuje uživatelům přesuny z jednoho počítače na druhý, aniž by museli přenášet svou poštu sem a tam (nebo v horším případě museli každé ráno kontrolovat tři nebo čtyři počítače, zda jim nepřišla nějaká nová pošta). Proto budete také požadovat, aby adresa odesilatele byla nezávislá na počítači, na kterém byla pošta napsána. Obvyklou praxí je použít v adrese odesilatele místo názvu hostitele pouze vlastní název domény. Například uživatel Janet by měl zadat místo adresy janet@vale.vbrew.com adresu janet@vbrew.com Dále si vysvětlíme, jak server pozná, že název domény je korektní název pro váš systém.
Další způsob, jak uchovávat všechny poštovní schránky na centrálním hostiteli, spočívá v použití protokolu POP nebo protokolu IMAP. Protokol POP znamená poštovní protokol (Post Office Protocol) a umožňuje uživatelům přistupovat ke svým schránkám pomocí jednoduchého spojení na bázi protokolu TCP/IP. Protokol IMAP znamená interaktivní protokol pro přístup k poště (Interactive Mail Access Protocol) a je podobný protokolu POP, ale trošku obecnější.
Na platformu operačního systému Linux byly přeneseny jak servery pro protokol IMAP, tak i servery pro protokol POP. Servery jsou dostupné na adrese sunsite.unc.edu v adresáři /pub/Linux/system/Network.
Konfigurace pro společnost pivovaru pracuje následovně: všichni hostitelé kromě vlastního poštovního serveru s názvem vstout směrují veškerou odcházející poštu na poštovní server, k tomu použijí směrování na chytřejšího hostitele. Samotný poštovní server s názvem vstout posílá veškerou odcházející poštu na skutečného chytřejšího hostitele, který směruje veškerou poštu ze společnosti pivovaru; tento hostitel se nazývá moria.
Standardní soubor config určený pro všechny hostitele kromě poštovního serveru s názvem vstout vypadá následovně:
#
# Naše doména
visible domain=vbrew.com
#
# Naše jméno pro odchozí poštu
visible name=vbrew.com
#
# Cesta k chytřejšímu hostiteli: pomocí SMTP na vstout
smart path=vstout
smart transport=smtp
Je to velmi podobné způsobu, který jsme používali u systémů, jež byly připojeny pouze pomocí protokolu UUCP. Hlavní odlišnost spočívá v tom, že transportem používaným k posílání pošty na chytřejšího hostitele je samozřejmě protokol SMTP. Volba visible_domain sdělí programu smail, aby pro veškerou odcházející poštu používal místo názvu místního hostitele název domény.
Na poštovní bráně pro protokol UUCP s názvem vstout vypadá soubor config trochu jinak:
#
# Naše doména
hostnames=vbrew.com:vstout.vbrew.com:vstout
#
# Naše jméno pro odchozí poštu
visible name=vbrew.com
#
# Jméno pro UUCP
uucp name=vbrew.com
#
# Cesta k chytřejšímu hostiteli: pomocí UUCP na moria
smart path=moria
smart transport=uux
#
# Spravujeme poštu pro naši doménu
auth domains=vbrew.com
Tento soubor config používá ke sdělování informací programu smail o způsobu volání místního hostitele odlišné schéma. Místo toho, aby mu byl předal seznam domén a aby si nechal vyhledat název hostitele pomocí systémového volání, zadává seznam explicitně. výše uvedený seznam obsahuje jak plně kvalifikované názvy hostitelů, tak i nekvalifikované názvy hostitelů a navíc obsahuje i samotný název domény. To umožní programu smail rozpoznat adresu janet@vbrew.com jako místní adresu a doručit zprávu uživateli janet.
Volba auth_domains uvádí domény, pro něž je směrodatný poštovní server vstout. To znamená, že když program smail obdrží jakoukoliv adresu směrovanou na adresu host.vbrew.com, kde hostitel host neodpovídá žádnému z místních počítačů, měl by ji odmítnout a vrátit zpět odesilateli. Není-li tato položka uvedena, bude každá taková zpráva poslána chytřejšímu hostiteli, který ji vrátí zpět poštovnímu serveru vstout, a tak to pude pokračovat, dokud nebude zlikvidována z důvodu překročení maximálního počtu skoků.
Nejprve se musíte rozhodnout, zda chcete spouštět program smail jako samostatného démona nebo zda necháte spravovat port protokolu SMTP super serverem inetd, který při jakémkoliv požadavku ze strany klienta na spojení pomocí protokolu SMTP spustí program smail.
U poštovního serveru obvykle dáte přednost práci v režimu démona, protože to bude zatěžovat počítač mnohem méně, než stále opakované spouštění programu smail, kdykoliv se vyskytne nějaké spojení. Protože poštovní servery doručují také většinu příchozí pošty přímo uživatelům, zvolíte na většině hostitelů práci v režimu super serveru inetd.
Ať už zvolíte kterýkoliv z těchto režimů, musíte se ujistit, že máte v souboru /etc/services následující položku:
smtp 25/tcp # Simple Mail Transfer Protocol
Tato položka definuje číslo portu pro protokol TCP, které by měl použít program smail při spojeních pomocí protokolu SMTP. V dokumentu RFC Assigned Numbers je definována implicitní hodnota 25.
Když je program smail spuštěn v režimu démona, přejde do pozadí a bude čekat na nějaké spojení na portu pro protokol SMTP. Když k tomuto spojení dojde, spustí druhý proces a bude řídit komunikaci, která probíhá na bázi protokolu SMTP. Démon programu smail se většinou spouští pomocí následujícího příkazu ze skriptu rc.inet2:
/usr/local/bin/smail -bd -q15m
Příznak -bd zapíná režim démona a příznak -q15m sdělí programu smail, aby každých 15 minut zpracovával zprávy, které se mezitím nahromadily ve frontě.
Chcete-li k tomuto účelu použít raději super-server inetd, měl by váš soubor /etc/inetd.conf obsahovat následující řádek:
smtp stream tcp nowait root /usr/sbin/smtpd smtpd
Příkaz smtpd by měl být symbolickým odkazem na binární soubor programu smail. Pamatujte, že po provedení těchto změn musíte donutit super-server inetd, aby znovu načetl konfigurační soubor inetd.conf. To provedete tak, že mu pošlete signál HUP.
Jak režim démona, tak i režim super-serveru inetd jsou režimy výhradní. Jestliže máte spuštěný program smail v režimu démona, musíte se ujistit, že jste v souboru inetd.conf zakázali veškeré řádky, které se vztahují ke službě smtp. Podobně se v případě, že necháte super-server inetd spravovat program smail, musíte ujistit, že ze skriptu rc.inet2 nespouštíte démona smail.
Pokud se při instalaci v něčem zmýlíte, máte k dispozici spoustu vlastností, jež vám mohou pomoci nalézt jádro problému. V prvé řadě musíte zkontrolovat všechny log-soubory programu smail. Tyto soubory jsou uloženy v adresáři /var/spool/smail/log a jejich názvy jsou logfile, resp. paniclog. Soubor logfile vypisuje všechny provedené úkony, zatímco soubor paniclog je určen pouze pro výpis chybových zpráv, které se vztahují k chybám konfigurace atp.
Typický záznam v souboru logfile vypadá následovně:
04/24/94 07:12:04: [m0puwU8-00023UB] received
| from: root
| program: sendmail
| size: 1468 bytes
04/24/94 07:12:04: [m0puwU8-00023UB] delivered
| via: vstout.vbrew.com
| to: root@vstout.vbrew.com
| orig-to: root@vstout.vbrew.com
| router: smart host
| transport: smtp
Tento výpis ukazuje, že zpráva od uživatele root směrovaná na root@vstout.vbrew.com, byla protokolem SMTP v pořádku doručena na hostitele vstout.
U zpráv, které nemůže program smail doručit, se vygeneruje v souboru log podobný záznam, jen místo klíčového slova delivered v něm bude uvedena chybová zpráva:
04/24/94 07:12:04: [m0puwU8-00023UB] received
| from: root
| program: sendmail
| size: 1468 bytes
04/24/94 07:12:04: [m0puwU8-00023UB] root@vstout.vbrew.com ... defer
(ERR 148) transport smtp: connect: Connection refused
výše uvedená chyba je typická pro situaci, kdy program smail správně rozpozná, že má zprávu doručit hostiteli vstout, avšak nemůže se spojit se službou SMTP na hostiteli vstout.
V takovém případě je buď chyba v konfiguraci, anebo ve vašich binárních souborech programu smail schází podpora protokolu TCP.
Tento problém není zase tak ojedinělý, jak se mohlo na první pohled zdát. Existují předkompilované binární soubory smail, dokonce i v některých distribucích operačního systému Linux, které nemají podporu pro sítě na bázi protokolu TCP/IP. Je-li to právě váš případ, musíte si sami zkompilovat program smail. Máte-li nainstalován program smail, pak si na něm můžete otestovat, zda podporuje sítě na bázi protokolu TCP. Stačí jen spustit program telnet na portu, který je určen pro protokol SMTP. Úspěšné připojení k serveru SMTP je ukázáno níže (vaše vstupy jsou zobrazeny tímto stylem):
$ telnet localhost smtp
Trying 127.0.0.1...
Connected to localhost.
Escape character is '^]'.
220 monad.swb.de Smail3.1.28.1 #6 ready at Sun, 23 Jan 94
19:26 MET
QUIT
221 monad.swb.de closing connection
Pokud tento test nezobrazí hlavičku protokolu SMTP (to je ten řádek, co začíná hodnotou 220), pak se předtím, než začnete sestavovat program smail, ujistěte, že je vaše konfigurace skutečně v pořádku. Kompilace vlastního programu smail bude popsána dále.
Narazíte-li u programu smail na problém, který nepůjde lokalizovat z chybové zprávy vygenerované programem smail, můžete vyzkoušet povolit ladicí informace. To lze provést pomocí volby -d, za kterou může následovat číslo určující úroveň rozsahu výpisů (mezi volbou a číselným argumentem nesmí být mezera). V takovém případě vypíše program smail na obrazovce zprávu o své činnosti, která vám může pomoci při hledání příslušného problému.
[No, já nevím - Snad to lidé nebudou považovat za příliš směšné:] Pokud nic nepomůže, pak zkuste spustit program smail pomocí volby -bR v režimu "darebáka". Tato volba se uvádí na příkazové řádce. Na manuálové stránce se o této volbě píše následující: "Vstupte do nepřátelské domény, kterou tvoří obrovské poštovní zprávy a svitky standardů ve formě RFC. Pokuste se ji zmenšit na protokolovou úroveň 26 a potom ji zase vraťte zpět." I když tato volba vaše problémy nevyřeší, může vás trochu povzbudit a poskytnout vám alespoň malou útěchu.
Pokud s jistotou víte, že program smail nemá zabudovanou podporu pro sítě na bázi protokolu TCP, musíte si obstarat jeho zdrojový kód. Jestliže jste vaši distribuci operačního systému Linux dostali na CD-ROM, pak bude zdrojový kód programu smail asi její součástí, v opačném případě ho můžete získat ze sítě pomocí služby FTP.
Při sestavování programu smail uděláte nejlépe, když začnete se skupinou konfiguračních souborů od Vince Skahana, které jsou součástí distribuce balíku newspak. Abyste ho zkompilovali s podporou síťového ovladače protokolu TCP, musíte nastavit v souboru conf/EDITME makro DRIVER_CONFIGURATION buď na hodnotu bsd-network, nebo na hodnotu arpa-network. Hodnota bsd-network je vhodná pro instalace v lokálních sítích typu LAN, zatímco instalace v Internetu vyžadují hodnotu arpa-network. Rozdíl v těchto dvou hodnotách spočívá v tom, že hodnota arpa-network přidá speciální ovladač pro službu BIND, který je schopen rozpoznat záznamy typu MX. Při zadání volby bsd-network nebudou tyto záznamy rozpoznány.
Jak jsme se již zmínili, program smail je schopen okamžitě doručovat zprávy nebo je může ukládat do fronty, kterou zpracuje později. Pokud si zvolíte ukládání zpráv do fronty, bude program smail ukládat veškerou poštu do podadresáře messages, který je umístěn v adresáři /var/spool/smail. Tyto zprávy nebude zpracovávat, dokud mu to explicitně nepřikážete (tento proces se označuje jako tzv. "zpracování fronty").
Pomocí volby delivery_mode umístěné v souboru config si můžete vybrat jeden ze tří doručovacích režimů, a to buď režim foreground, background nebo queued. Tyto režimy zvolí doručování na popředí (příchozí zprávy se zpracují okamžitě), na pozadí (zprávy budou doručeny potomkem přijímacího procesu, rodičovský proces skončí okamžitě po vyvolání potomka přijímacího procesu) nebo zvolí doručování pomocí fronty. Pokud je v souboru config nastavena booleovská proměnná queue_only, bude příchozí pošta vždy posílána do fronty, a to bez ohledu na nastavení volby delivery_mode.
Pokud zapnete posílání do fronty, musíte se ujistit, že tato fronta je pravidelně kontrolována; například každých 10 nebo 15 minut. Spouštíte-li program smail v režimu démona, musíte na příkazovou řádku přidat volbu -q10m, aby se fronta zpracovávala každých 10 minut. Další možností je v těchto intervalech spouštět příkaz runq z programu cron. runq by měl být odkaz na programu smail.
Aktuální poštovní frontu si můžete zobrazit spuštěním programu smail s volbou -bp. Další možností je vytvořit odkaz mailq na program smail; pak stačí volat příkaz mailq:
$ mailq -v
m0pvB1r-00023UB From: root (in /var/spool/smail/input)
Date: Sun, 24 Apr 94 07:12 MET DST
Args: -oem -oMP sendmail root@vstout.vbrew.com
Log of transactions:
Xdefer: reason: (ERR 148) transport smtp:
connect: Connection refused
Tento příkaz ukazuje jednotlivé zprávy, které jsou umístěny v poštovní frontě. Záznam provedených transakcí (které jsou zobrazeny pouze v případě, že spustíte příkaz mailq s volbou -v) vám může poskytnout dodatečný důvod, proč daná zpráva stále čeká na doručení. Pokud zatím nebyl učiněn žádný pokus o doručení zprávy, nebude zobrazen žádný záznam provedených transakcí.
Dokonce i v případě, že nechcete používat poštovní frontu, vloží občas program smail zprávy do fronty, pokud zjistí, že okamžité doručení neuspělo z přenosových důvodů. U spojení pomocí protokolu SMTP může být například tímto důvodem nedosažitelnost požadovaného hostitele; avšak zprávy se mohou zpozdit i v případě, kdy se zjistí, že je souborový systém téměř zaplněn. Proto byste měli nechat frontu zpracovávat přibližně každou hodinu (pomocí příkazu runq). V opačném případě by veškeré odložené zprávy zůstaly ve frontě navždy viset.
Existuje poměrně velký počet voleb, které lze zadat v konfiguračním souboru config. Ačkoliv jsou tyto volby užitečné, nejsou pro správnou funkci programu smail nezbytné, a proto se zde jimi nebudeme zabývat. Místo toho se zde zmíníme pouze o několika z nich, které by se vám mohly hodit:
error_copy_postmaster Je-li tato booleovská proměnná nastavena, pak bude mít jakákoliv chyba za následek vygenerování zprávy pro účet postmaster.
Obvykle se to provádí pouze u chyb, ke kterým došlo z důvodu chybné konfigurace. Tuto proměnnou lze zapnout v souboru config tak, že před její název vložíte symbol plus (+).
max_hop_count Je-li počet skoků (hops) u dané zprávy (tj. počet hostitelů, jimiž daná zpráva prošla) rovný nebo vyšší než tato hodnota, bude výsledkem pokusů o vzdálené doručení chybová zpráva, která bude doručena odesilateli. Tato volba se používá k tomu, aby se zprávy nemohly dostat do nekonečné smyčky. Počet skoků se obvykle vypočítá z počtu polí Received:, které se nacházejí v hlavičce zprávy. Může však být také zadán ručně pomocí volby -h zadané na příkazové řádce.
Tato proměnná je implicitně nastavena na hodnotu 20.
postmaster Adresa postmastera. Nemůže-li být adresa Postmaster nalezena jako korektní místní adresa, pak se tato volba použije jako poslední možnost. Implicitně je nastavena na hodnotu root.
Program smail člení proces doručení na tři odlišné úkoly, směrovač, řídící modul a transportní modul.Modul směrovače rozkládá veškeré vzdálené adresy a určuje, ke kterému hostiteli by měla být zpráva dále poslána a který transport se k tomu musí použít. V závislosti na povaze daného spojení mohou být použity rozdílné transporty, například jako transport může být použit protokol UUCP nebo protokol SMTP.
Místní adresy jsou předány řídicímu modulu, který rozloží veškerá směrování nebo veškeré používané přezdívky. Adresou může být například přezdívka nebo poštovní konference, případně může chtít uživatel směrovat svoji poštu na jinou adresu. Pokud je výsledná adresa vzdálená, bude předána modulu směrovače, který zjistí doplňkové směrování, v opačném případě bude podstoupena transportnímu modulu, který ji doručí místnímu hostiteli. Zdaleka nejběžnějším způsobem bude doručování do poštovní schránky, avšak zprávy mohou být také předány nějakému příkazu nebo připojeny k libovolnému souboru.
A konečně transportní modul je zodpovědný za libovolnou vybranou metodu doručení. Tento modul se pokusí doručit poštu a v případě neúspěchu buď vygeneruje skokovou zprávu, nebo odloží danou zprávu pro případné další pokusy.
Program smail vám poskytuje při konfiguraci těchto úkolů značnou volnost. Pro každý z těchto úkolů je dostupných několik ovladačů, z nichž si můžete vybrat pouze ty, které budete potřebovat. Tyto ovladače popíšete programu smail v několika souborech, konkrétně jsou to soubory routers, directors a transports, které se nacházejí v adresáři /usr/lib/smail. Pokud tyto soubory neexistují, budou se předpokládat rozumné implicitní hodnoty, které by měly být vhodné pro spoustu systémů používajících jako transportní modul protokol SMTP nebo protokol UUCP. Chcete-li změnit směrovací pravidla programu smail nebo chcete-li upravit používaný transportní modul, pak byste si měli obstarat vzorové soubory ze zdrojové distribuce, zkopírovat tyto soubory do adresáře /usr/lib/smail a upravit je tak, aby vyhovovaly vašim potřebám. Vzorové konfigurační soubory jsou uvedeny v dodatku B.
Když je zachycena zpráva, program smail nejprve zkontroluje, zda je cílovým hostitelem místní hostitel nebo vzdálený systém. Je-li cílovým hostitelem adresa jednoho z místních názvů hostitelů nakonfigurovaných v souboru config, bude zpráva předána řídicímu modulu.
V opačném případě předá program smail cílovou adresu několika ovladačům směrovačů, aby zjistil, jakému hostiteli má být daná zpráva poslána. Ovladače směrovačů mohou být popsány v souboru routers; pokud tento soubor neexistuje, budou použity implicitní směrovače.
Cílový hostitel je postupně předán všem směrovačům a zvolí se ten směrovač, který nalezne nejpřesnější směrování. Uvažme zprávu poslanou na adresu joe@foo.bar.com. Pak jeden ze směrovačů může znát implicitní směr na všechny hostitele v doméně bar.com, zatímco nějaký jiný směrovač může mít informace přímo o vlastním hostiteli foo.bar.com. Protože naposledy uvedený směrovač obsahuje přesnější směrování, bude mít přednost před dříve uvedeným směrovačem. Pokud existují dva směrovače, kteří poskytnou "nejlepší směrování", bude vybrán ten z nich, který je uveden v souboru routers dříve.
Nyní tento směrovač určí typ použitého přenosu, například protokol UUCP, a vygeneruje novou cílovou adresu. Ta je pak předána transportnímu modulu společně s názvem hostitele, kterému by se měla zpráva poslat. Ve výše uvedeném příkladu by mohl program smail zjistit, že hostitel foo.bar.com je dosažitelný pomocí protokolu UUCP, pokud použije cestu ernie!bert. Potom program smail vygeneruje novou cílovou adresu bert!foo.bar.com!user a sdělí transportnímu modulu pro protokol UUCP, aby tuto adresu předal hostiteli ernie jako tzv. adresu na obálce.
Při použití implicitního nastavení jsou k dispozici následující směrovače:
Může-li být adresa cílového hostitele resolvována pomocí volání funkce knihovny gethostbyname(3) nebo gethostbyaddr(3), pak bude zpráva doručena pomocí protokolu SMTP. Jedinou výjimkou z tohoto pravidla je případ, kdy se u adresy zjistí, že odkazuje na místního hostitele. V takovém případě bude předána řídicímu modulu.
Program smail rozeznává IP-adresy, které jsou napsané jak s použitím tečkové notace, tak s využitím právoplatných názvů hostitelů v případě, že se dají rozložit pomocí systémového volání gethostbyaddr(3). Například adresa scrooge@[149.76.12.4] je platnou adresou, i když je to značně neobvyklá poštovní adresa pro uživatele scrooge na hostiteli quark.physics.groucho.edu.
Jestliže je váš počítač v Internetu, nepředstavují tyto směrovače nic z toho, co byste mohli potřebovat, protože nepodporují záznamy typu MX. Co máte v takovémto případě dělat, se dozvíte dále.
Pokud existuje databáze cest /usr/lib/smail/paths, pokusí se program smail vyhledat v tomto souboru cílového hostitele (bez řetězce .uucp, který je uveden na konci). Pošta poslaná na adresu, která vyhovuje tomuto směrovači, bude doručena prostřednictvím protokolu UUCP s využitím cesty, jež byla nalezena v databázi.
Adresa hostitele (bez řetězce .uucp, který je uveden na konci) bude porovnána s výstupem příkazu uuname, aby se zjistilo, zda je cílový hostitel skutečně sousedem UUCP. V tom případě bude zpráva doručena prostřednictvím transportního modulu pro protokol UUCP.
Pokud adresa neodpovídala ani jednomu z výše uvedených směrovačů, bude doručena chytřejšímu hostiteli. Cesta na chytřejšího hostitele je společně s používaným transportem nastavena v souboru config.
Tato implicitní nastavení fungují správně u mnoha jednoduchých nastavení, avšak selhávají v případě, kdy jsou směrovací požadavky trošku komplikovanější. Při podobných potížích si budete muset nainstalovat svůj vlastní soubor routers, který potlačí implicitní nastavení.
Vzorový soubor routers, ze kterého byste mohli vyjít, je uveden v příloze B. Některé distribuce operačního systému Linux také přicházejí se skupinou konfiguračních souborů, které jsou upraveny tak, aby se s těmito problémy vypořádaly.
Pravděpodobně nejhorší problémy vyvstávají v situacích, kdy je váš hostitel provozován ve dvojím prostředí, jak se spojeními na bázi protokolu UUCP, tak i se spojeními pomocí modemu na bázi protokolu IP. V tom případě budete mít v souboru hosts názvy hostitelů, se kterými budete komunikovat jen příležitostně pomocí protokolu SLIP, takže program smail se bude pokoušet doručovat veškerou poštu těmto hostitelům prostřednictvím protokolu SMTP. To ale nebudete potřebovat, protože i když je spojení pomocí protokolu SLIP aktivováno pravidelně, bude posílání pošty po protokolu SMTP mnohem pomalejší, než po síti na bázi protokolu UUCP. Při implicitním nastavení neexistuje žádný způsob, jak tento problém programu smail vyřešit.
Tomuto problému se můžete vyhnout, necháte-li program smail zkontrolovat soubor paths dříve, než se bude dotazovat resolveru. Pak můžete do souboru paths vložit všechny hostitele, u kterých chcete explicitně definovat doručování pošty po síti na bázi protokolu UUCP. Pokud nechcete posílat prostřednictvím protokolu SMTP žádné zprávy, můžete označit jako komentáře veškeré směrovače používající resolver.
Další problém spočívá v tom, že implicitní nastavení neposkytuje správné směrování pošty v síti Internet, protože směrovač založený na resolveru nevyhodnocuje záznamy typu MX.
Chcete-li povolit úplnou podporu pro směrování pošty v Internetu, označte tento směrovač jako komentář a odstraňte značku komentáře z toho směrovače, jenž používá místo resolveru službu BIND. Nicméně některé distribuce operačního systému Linux obsahují binární soubory programu smail, do nichž není zakompilována podpora služby BIND. Pokud povolíte službu BIND, ale v souboru paniclog najdete zprávu "router inet_hosts: driver bind not foundi., budete si muset sehnat zdrojový kód k programu smail a tento program znovu zkompilovat (viz výše uvedená staš 14.2).
A nakonec není obvykle příliš vhodné používat ovladač uuname. První problém spočívá v tom, že tento ovladač vygeneruje v případě, že nemáte nainstalován protokol UUCP, chybu konfigurace, protože nenajde žádný příkaz uuname. Druhý problém nastane, máte-li v souboru Systems protokolu UUCP uvedeno více systémů, s nimiž máte skutečné poštovní spojení. Těmito systémy mohou být hostitelé, s nimiž si pouze vyměňujete news, nebo hostitelé, ze kterých si občas stahujete nějaké soubory pomocí anonymní služby UUCP, avšak na druhou stranu si s nimi nevyměňujete žádné soubory.
Abyste tento problém vyřešili, můžete nahradit program uuname skriptem příkazového interpretu, který bude provádět jednoduchou funkci exit 0. Avšak obecnější řešení spočívá v úpravě souboru routers a odstranění tohoto ovladače.
Program smail očekává, že nalezne databázi cest v souboru paths, který se nachází v adresáři /usr/lib/smail. Tento soubor je volitelný, takže pokud nechcete provádět žádné směrování cest, stačí tento soubor odstranit.
Soubor paths musí být setříděným souborem ASCII, který obsahuje záznamy, jež mapují názvy cílových systémů na cesty protokolu UUCP zadané pomocí vykřičníkové notace. Soubor je nutno setřídit, protože program smail používá k vyhledání požadovaného systému binární hledání. V tomto souboru nejsou povoleny komentáře a název systému musí být oddělen od vlastní cesty znakem tabulátoru. Databáze cest jsou podrobněji probrány ve 13. kapitole.
Pokud jste tento soubor vygenerovali ručně, měli byste se ujistit, že jste do něj vložili všechny právoplatné názvy daného systému. Je-li například nějaký systém známý jak pod prostým názvem pro protokol UUCP, tak i pod plně kvalifikovaným doménovým jménem, musíte do tohoto souboru přidat položku pro každý z těchto názvů. Soubor může být setříděn například tak, že ho předáte příkazu sort(1).
Je-li však váš systém pouze koncovým systémem, nebudete potřebovat vůbec žádný soubor paths: stačí pouze nastavit v souboru config vlastnosti týkající se chytřejšího hostitele a dále můžete nechat veškeré směrování pošty na svém poštovním doručovateli.
Nejběžněji místní adresa odpovídá přihlašovacímu jménu uživatele. V takovémto případě je zpráva doručena do jeho poštovní schránky do adresáře /var/spool/mail/user, kde user je přihlašovací jméno daného uživatele. Dalšími případy je použití přezdívek, názvů poštovních konferencí nebo uživatelské směrování pošty. V těchto případech se místní adresa rozloží do nového seznamu adres, které mohou být buď místní, nebo vzdálené.
Kromě těchto "normálních" adres se může program smail starat i o další typy místních destinací zpráv, jimiž mohou být například názvy souborů nebo převedení zpráv příkazům. Toto nejsou adresy v pravém slova smyslu, takže nemůžete poslat poštu například na "adresu" /etc/passwd@vbrew.com; tyto adresy jsou korektní pouze v případě, že byly převzaty ze směrování nebo ze souborů přezdívek.
Za název souboru se považuje vše, co začíná znakem lomítka (/) nebo znakem vlnovky (~). Znak vlnovky odkazuje na domovský adresář příslušného uživatele a je přípustný pouze v případě, že byl název souboru převzat ze souboru .forward nebo ze směrovacího záznamu v poštovní schránce (viz níže). Pokud se doručuje do souboru, připojí program smail zprávu k danému souboru nebo v případě nutnosti tento soubor vytvoří.
Příkaz, na nějž má být daná zpráva převedena, může být jakýkoliv unixový příkaz, před kterým je uveden symbol propojení ( | ). Tento symbol zapříčiní, že program smail předá daný příkaz společně s jeho argumenty příkazového interpretu, ale tentokrát už bez uvozujícího symbolu ( | ). Vlastní zpráva je předána na standardní vstup tohoto příkazu.
Například k předávání poštovní konference do místní diskusní skupiny můžete použít skript příkazového interpretu s názvem gateit a potom nastavit místní přezdívku používající "|gateitiŮ, která bude doručovat veškeré zprávy z poštovního seznamu do daného skriptu.
Obsahuje-li vyvolání příkazu bílé místo, musí být daný příkaz uzavřen do uvozovek.
Vzhledem k objevujícím se bezpečnostním problémům jsou učiněna opatření, aby se příkaz nespustil v případě, že byla adresa získána nějakým pochybným způsobem (například pokud do souboru s přezdívkami, z něhož byla adresa získána, může zapisovat naprosto každý).
Nejběžnějším případem místní adresy je uvedení poštovní schránky uživatele. Poštovní schránka je umístěna v adresáři /var/spool/mail a má přiřazeno jméno uživatele. Jejím vlastníkem je daný uživatel, který patří do skupiny mail a má nastavena přístupová práva 660.
Pokud poštovní schránka neexistuje, pak ji program smail vytvoří.
Poznamenejte si, že ačkoliv je v současnosti adresář /var/spool/mail standardním místem pro umístění souborů poštovní schránky, mohou mít některé poštovní programy předkompilovány odlišné cesty, například do adresáře /usr/spool/mail. Pokud na vašem počítači neustále selhává doručování pošty, pak můžete zkusit, zda nepomůže vytvoření symbolického odkazu do adresáře /var/spool/mail.
Program smail vyžaduje existenci dvou adres: MAILER-DAEMON a Postmaster. U nedoručitelné pošty se vygeneruje skoková zpráva. Kopie této zprávy je poslána na účet postmaster k prozkoumání (to je kvůli možnému výskytu nějakého konfiguračního problému). Adresa MAILER-DAEMON se používá u skokové zprávy jako adresa odesílatele.
Pokud tyto adresy ve vašem systému neodpovídají korektním účtům, namapuje program smail účet MAILER-DAEMON na účet postmaster, resp. účet postmaster na účet root.
Toto mapování můžete obvykle potlačit tak, že přezdívku k účtu postmaster přidělíte komukoliv, kdo je zodpovědný za údržbu poštovního softwaru.
Uživatel si může přesměrovat svou poštu tak, že ji pošle na alternativní adresu. Program smail k tomuto účelu podporuje dvě metody. Jednou z možností je vložit následující položku na první řádek souboru poštovní schránky:
Forward to recipient,...
Tato položka zajistí, že bude veškerá příchozí pošta poslána všem příjemcům v zadaném seznamu. Další možností je vytvoření souboru .forward v domovském adresáři daného uživatele, který bude obsahovat čárkami oddělený seznam příjemců. U tohoto způsobu směrování jsou přečteny a zanalyzovány všechny uvedené řádky.
Všimněte si, že v souboru .forward můžete použít libovolný typ adresy. Praktická ukázka souboru .forward, který lze použít v případě dovolené, by mohla vypadat asi takto:
janet, i.|vacationl.
První uvedená adresa vždy doručí příchozí zprávu do poštovní schránky uživatele janet, avšak příkaz vacation pošle odesilateli krátké oznámení.
Program smail může spravovat takové soubory s přezdívkami, které jsou kompatibilní se soubory s přezdívkami, jež zná program sendmail vytvořený na univerzitě v Berkeley. Položky v souboru s přezdívkami mají následující syntaxi:
alias: recipients
Pole recipients se skládá z čárkami odděleného seznamu adres, jež budou nahrazeny přezdívkou. Seznam příjemců může pokračovat i na více řádcích, pokud následující řádek začíná znakem tabulátor.
Dále existuje speciální vlastnost, která umožní programu smail přebírat poštovní konference ze souboru přezdívek: zadáte-li místo adresy příjemce řetězec ":include:filenamei., přečte program smail soubor filename a použije seznam příjemců z tohoto souboru.
Hlavní soubor s přezdívkami má název /usr/lib/aliases. Umožníte-li zápis do tohoto souboru komukoliv, pak program smail nebude doručovat žádné zprávy příkazům příkazového interpretu, které jsou v tomto souboru uvedeny. Nyní následuje vzorový soubor aliases:
# soubor /usr/lib/aliases file pro vbrew.com
hostmaster: janet
postmaster: janet
usenet: phil
# Diskusní skupina development
development: joe, sue, mark, biff
/var/mail/log/development
owner-development: joe
# Oznámení jsou zasílána všem zaměstnancům
announce: :include: /usr/lib/smail/staff,
/var/mail/log/announce
owner-announce: root
# Brána mezi poštovní konferencí a lokální diskusní skupinou
ppp-list: "|/usr/local/lib/gateit local.lists.ppp"
Pokud se při doručování na adresu vygenerovanou ze souboru alias vyskytne nějaká chyba, pokusí se program smail poslat kopiš chybové hlášky "vlastníkovi přezdívkyiv. Pokud například při doručování zprávy podle poštovního seznamu development neuspěje doručení zprávy uživateli biff, bude kopie chybové zprávy poslána odesilateli a stejně tak i na účty postmaster a owner-development. Jestliže adresa vlastníka neexistuje, nebude již vygenerována žádná další zpráva.
Při doručování do souborů nebo při vyvolávání programů uvedených v souboru aliases přejde z bezpečnostních důvodů program smail na účet uživatele nobody. Zvláště při doručování do souborů by mohly nastat skutečné bezpečnostní problémy. Například u výše uvedeného souboru musí být vlastníkem log-souborů uživatel nobody. Tento uživatel musí mít i právo do nich zapisovat. V opačném případě by doručování do těchto souborů neuspělo.
Poštovní konference mohou být spravovány nejen pomocí souboru aliases, ale také prostřednictvím souborů nacházejících se v adresáři /usr/lib/smail/lists. Poštovní konference s názvem nag-bugs je popsána v souboru lists/nag-bugs. Tento soubor by měl obsahovat čárkami oddělené adresy členů. Seznam může být uveden na několika řádcích a komentáře musí být uvozeny znakem (#).
Ke každé poštovní konferenci by měl existovat uživatel (nebo přezdívka) s názvem ownerlistname, kde listname je název dané poštovní konference; veškeré chyby, které se vyskytnou při rozkládání adresy, budou oznámeny tomuto uživateli. Tato adresa se také používá jako adresa odesilatele u všech odcházejících zpráv. Je uvedena v hlavičce zprávy v poli Sender:.
V programu smail je zakompilováno množství transportů, které využívají balík UUCP.
V prostředí protokolu UUCP jsou zprávy posílány na dalšího hostitele obvykle pomocí příkazu rmail. Zpráva je tomuto příkazu předána ze standardního vstupu a adresa na obálce mu je předána na příkazovém řádku. Na vašem hostiteli by měl být příkaz rmail symbolickým odkazem na příkaz smail.
Při předání zprávy transportu na bázi protokolu UUCP převede program smail cílovou adresu do vykřičníkové notace, jež se používá v prostředí protokolu UUCP. Například adresa user@host bude převedena na adresu host!user. Výskyt všech adresových operátorů ‚%‚ bude zachován, takže adresa user%host@gateway bude převedena na adresu gateway!user%host. Avšak samotný program smail nikdy takovouto adresu nevygeneruje.
Alternativně může program smail pomocí protokolu UUCP posílat a přijímat dávky protokolu BSMTP. U protokolu BSMTP se zabalí jedna nebo více zpráv do jediné dávky, jež bude obsahovat příkazy, které by spustil místní mailer v případě, že by se realizovalo skutečné spojení pomocí protokolu SMTP. Protokol BSMTP se často užívá v sítích typu store-and-forward (tj. například u sítí na bázi protokolu UUCP), aby se ušetřilo místo na disku. Vzorový soubor transports uvedený v dodatku B obsahuje přenos nazvaný bsmtp, který generuje v adresáři fronty dílčí dávky protokolu BSMTP. Později musí být dílčí dávky vloženy do konečných dávek pomocí skriptu příkazového interpretu, jenž do nich přidá příkazy HELO a QUIT.
Chcete-li u nějakého konkrétního spojení pomocí protokolu UUCP povolit transport bsmtp, musíte použít tzv. soubory metod (method files) (nahlédněte prosím na manuálovou stránku smail(5), kde získáte více informací). Máte-li pouze jedno spojení na bázi protokolu UUCP a pokud používáte směrovač chytřejšího hostitele, pak posílání dávek protokolu SMTP povolíte tak, že konfigurační proměnné smart_transport přiřadíte místo hodnoty uux hodnotu bsmtp.
Chcete-li přijímat dávky protokolu SMTP po spojení na bázi protokolu UUCP, musíte se ujistit, že máte příkaz na opětovné rozložení dávek, kterému bude vzdálený systém posílat své dávky. Pokud vzdálený systém také používá program smail, pak budete muset vytvořit odkaz rsmtp na program smail. Jestliže na vzdáleném počítači běží program sendmail, měli byste dodatečně nainstalovat skript příkazového interpretu s názvem /usr/bin/bsmtp, který bude provádět jednoduchý příkaz "exec rsmtpiu (protože symbolický odkaz nebude fungovat).
V současnosti podporuje program smail ovladač protokolu SMTP, který se používá k doručování pošty po sítích na bázi protokolu TCP.
Program smail je schopen doručit zprávu na libovolný počet adres nacházejících se na jednom samostatném hostiteli, jehož název je zadán buď jako plně kvalifikované doménové jméno, jež může být rozloženo pomocí síťového softwaru, nebo je zadán s respektováním tečkové notace, v tom případě ale musí být tento název uveden v hranatých závorkách. Adresy resolvované pomocí nějakého z ovladačů směrovačů BIND, gethostbyname(3) nebo gethostbyaddr(3), budou obvykle doručeny přenosu na bázi protokolu SMTP.
Ovladač protokolu SMTP se pokusí okamžitě spojit se vzdáleným hostitelem na portu smtp, který je uveden v souboru /etc/services. Není-li tento port dosažitelný nebo dojde-li k překročení časového limitu stanoveného pro dané spojení, bude nový pokus o doručení této zprávy učiněn někdy později.
Doručování v síti Internet vyžaduje, aby směrování na cílového hostitele bylo zadáno ve formě route-addr, která byla popsána ve 13. kapitole a nikoliv pomocí vykřičníkové notace.
Proto program smail převede adresu user%host@gateway, kde brána gateway je dosažitelná pomocí adresy host1!host2!host3, na adresu zdrojového směrování <@host2,@host3:user%host@gateway>, jež bude poslána jako adresa na obálce na adresu host1. Chcete-li tyto transformace adres povolit (společně s ovladačem služby BIND), musíte v souboru transports upravit položku týkající se ovladače smtp. Vzorový soubor transports je uveden v dodatku B.
Někdy je žádoucí odchytit veškeré nekvalifikované názvy hostitelů (to jsou takové názvy, které neobsahují název domény), které jsou zadány jako adresy odesilatele nebo příjemce. Je to užitečné například při provozování brány mezi dvěma sítěmi, z nichž jedna vyžaduje plně kvalifikovaná doménová jména. Na bráně spojující Internet se sítí na bázi protokolu UUCP by měly být nekvalifikované názvy hostitelů implicitně namapovány do domény uucp. Jakékoliv jiné úpravy adres jsou problematické.
Soubor /usr/lib/smail/qualify sděluje programu smail, které názvy domén se mají přiřadit jednotlivým názvům hostitelů. Položky souboru qualify jsou složeny z názvu hostitele, který začíná ve sloupci jedna a za ním následuje název domény. Řádky obsahující znak (#), který je uveden jako první znak, který není bílým místem, jsou považovány za komentáře. Položky se prohledávají v tom pořadí, v jakém jsou zadány.
Pokud neexistuje soubor qualify, nebude prováděno žádné překládání nekvalifikovaných názvů.
Speciální název hostitele * zastupuje všechny hostitele, což vám umožní mapovat do implicitní domény všechny hostitele, o kterých jste se v souboru qualify nezmínili. Tento název by měl být poslední položkou souboru.
Ve společnosti Virtual Brewery bylo pro všechny hostitele nastaveno, aby používali v adrese odesilatele plně kvalifikované názvy domény. Nekvalifikované adresy příjemce se překládají do implicitní domény uucp, takže v souboru qualify je nutná pouze jediná položka.
# /usr/lib/smail/qualify, poslední změna 12.února, 1994 janet
#
* uucp